Tipy a nápady
Pro studenty
Užívejte si studium. Najděte, co vás baví, a dělejte to v češtině. Poslouchejte písničky, sledujte filmy, poslouchejte rádio, čtěte komiksy…
Jazyk je nevyhnutelně spojený s místem, kde se mluví, a s jeho kulturou. Vezměte si například „ty“ a „vy“. I když formální a neformální varianty existují v jiných kulturách, nemusí se používat stejným způsobem. V jedné zemi můžete neformální variantu použít v restauraci, ale pokud to uděláte v Česku, budou si o vás myslet, že jste nezdvořilý. Existují výrazy a gesta, které můžete pochopit jen skrze reálnou situaci a bez této situace nemají žádný význam (např. “držím palce“, použití slova „pohodlný“, „v pohodě“ atd.). Nezavírejte se do knih: rozhlédněte se kolem a podívejte se, jak lidé jazyk používají.
Co takhle psát si český deník? Napište něco o svém dni v češtině. Zkuste to dělat každý den nebo jednou týdně. Jedete na dovolenou? Skvělá příležitost. Můžete si vybrat pár fotografií a napsat k nim komentáře nebo jen pár slov.
Když se učíte nová česká slova (např. věci, které máte doma), můžete si na věci kolem sebe nalepit papírky se slovy (např. papírek se slovem „zrcadlo“ nalepíte na zrcadlo atd.). Tak se učíte vždycky, když se na tuto věc podíváte. Už jste hotoví s pojmenováváním věcí? Použijte slovesa (např. „dívám se“ nalepíte na zrcadlo, “lepím” na lepidlo apod.). Hotovo? Zkuste adjektiva („lesklý“ na zrcadlo, atd.)
Pomáhá najít si na učení nějakou rutinu. Opakujte slovíčka z lekce každý večer nebo každou sobotu, podívejte se na krátké video na stream.cz v češtině každou středu ráno, napište si něco do svého českého deníčku každou neděli při snídani. Vyfoťte si jeden český billboard každý týden. Najděte si něco, co vám sedí a dělejte to pravidelně. Když pak přijde daný čas, rutina vás sama donutí ke studiu, síla zvyku vám pomůže.
Máte doma kalendář? Proč si nenapsat jedno české slovo na každý den? To je vaše slovo dne. Zkuste ho během dne používat ve větách a procvičovat si ho. Na konci týdne si můžete všechna nová slova zopakovat. Český kalendář se taky hodí k tréninku názvů dní a měsíců, (což studenti často zapomínají). Když je před sebou často vidíte, je lehké si je zapamatovat.
Když trénujete poslech, nedívejte se na text. Nejdřív poslouchejte, zkuste rozumět, a až pak se podívejte na text. Na konec pro kontrolu klidně poslouchejte a dívejte se zároveň na text, ale buďte si vědomi toho, že pak už netrénujete poslech. Hodně studentů si stěžuje, že špatně rozumí, a je to často proto, protože netrénují poslech, ale čtení (tj. poslouchají a dívají se přitom na text).
Skvelý zdroj pro poslech jsou: učebnice, písničky, videa (s titulky, které můžete vypnout) nebo příběhy, jako například adaptovaná próza od týmu Czech Step by Step, která má mpš online zdarma nebo nebo Krátké české zprávy.
Čtení asi nezlepší vaše mluvení. Jestli se chcete zlepšit v mluvení, je dobré trénovat mluvení (samozřejmě), a taky poslech. Poslech je pasivní ekvivalent mluvení, stejně jako čtení je pasivní ekvivalent psaní. Čtení a psaní jsou vizuální, poslech a mluvení zvukové. Čtení, psaní, poslech a mluvení jsou to čtyři dovednosti, které trénujeme, když se učíme jazyk. Když si všimnete, že máte nějakou dovednost slabší, zkuste se na ni více zaměřit, to znamená budovat si větší pasivní databázi vizuálního nebo zvukového jazyka (čtením nebo poslechem) a pak ji aktivně používat (psaním nebo mluvením). Nebuďte zklamaní, když nebudete schopni napsat nebo říct, všechno, čemu rozumíte při čtení nebo poslechu. To je normální. Vaše pasivní databáze bude vždy větší než to, co z ní dokážete aktivně použít. Stejné je to určitě i ve vašem mateřském jazyce (teoreticky rozumíte více slovům, než kolik jich používáte).
Nepoužívejte jen hlavu nebo ruce, ale celé tělo. Tleskejte si slabiky, zatancujte intonaci, jdete do schodů a při každém kroku, říkejte dny v týdnu nebo měsíce, jděte na ulici a zapisujte si názvy obchodů, vytvořte si kartičky se slovy, otáčejte je a kontrolujte vysvětlení na druhé straně, nakreslete si nová slova, nahrajte se na mobil a poslouchejte, jak mluvíte. Hrejte si, bavte se.
Je daleko příjemnější sledovat nějaký příběh než jen studovat izolované věty a gramatická pravidla. Najděte si knihu, která je vám sympatická a čtěte! Nejlepší je najít si text na svojí úrovni pokročilosti – k tomu je adaptovaná próza – speciálně upravená pro studenty, tak abyste rozumněli, ale zároveň se učili něco nového. Když jste na úrovni A2 a budete zkoušet číst něco v originále, i s největším nadšením skončíte asi někde na 5. straně. Zrcadlový text vám moc nepomůže, protože originál je pořád stejně těžký. Pohádky pro děti se zdají jednoduché, ale často nejsou. Všechna ta komplikovaná adjektiva k popisu postav, zastaralá verba, speciální pohádkové fráze… Ale, záleží na motivaci. Najděte si něco vhodného pro svoji úroveň (články v časopisech, recepty, blogy, krátké příběhy, detektivky…), něco, co vás baví a začněte! Dobrá adaptovaná próza pro různé úrovně je například v knihách týmu Czech Step by Step.
Kratší články na různá témata a pro tři úrovně pokročilosti najdete v časopise AHOJ.
Vaříte rádi? Skvělý způsob jak trénovat češtinu. Uvařte české jídlo. Použijte český recept. Trénujte genitiv u seznamu ingrediencí. Procvičujte imperativ u postupu vaření. Používejte perfekta a imperfekta při jednotlivých aktivitách v rámci vaření. Vyfoťte si výsledek. Vytvořte si deníček se svými kulinářskými úspěchy (a katastrofami). A nakonec vše ochutnejte s rodinou a přáteli. Tak bude vaše kuchařské studium češtiny potěšením nejen pro vás, ale i pro ostatní.
Češtinu nestudují jen cizinci, ale i Češi ve škole. A existuje pro ně tolik materiálů! Proč je nevyužít? Je pravda, že budete muset trochu hledat a vybrat si, čemu rozumíte, ale stojí to za to. Podívejte se například na Edu Česká televize.
Webová stránka “České televize”, která pomáhala studentům online hlavně během kovidu. Můžete si vybrat podle tématu (např. dějepis, biologie, čeština…) nebo věku dětí, pro které je video určeno. Videa jsou často krátká a mají titulky. Další výhodou je, že můžete studovat o jiných tématech, ale používat přitom češtinu, takže vlastně zapomenete, že se učíte česky.
Pro učitele
Nebojte se dát studentům občas roli učitele. Nejprve aktivitu předveďte, ale pak nechte studenty, aby si ji vyzkoušeli sami a sami ji i vedli. Můžou pokládat otázky ostatním (studentům i vám). Můžou si navzájem kontrolovat psané texty. Můžou udělat krátkou prezentaci, povědět vám něco o svojí zemi, kultuře, práci, oblíbeném receptu atd. a odpovídat na vaše otázky. Dejte jim pocit samostatnosti, dejte jim šanci použít češtinu jako vlastní nástroj, aby sdělili to, co znají lépe než vy.
Přemýšlejte o prostoru, který máte k dispozici. Měňte zasedací pořádek, nechte studenty se hýbat, vstávat a něco udělat. Proč? Díky fyzické aktivitě se mozek líp prokrví a studenti nebudou usínat. Učíme se tělem, ne jen hlavou. Můžete například rozstříhat text, který se má číst, pověsit ho na zeď po místnosti, nechat studenty chodit s papírem, na kterém jsou otázky, a zapisovat odpovědi vlastním tempem. Můžete rozdělit tabuli na dvě části a uspořádat soutěž v psaní slov (které budete definovat) pro dva týmy studentů. Můžete nechat studenty, aby si vyměnili místa a zkontrolovali, jak spojil kartičky se slovy ten druhý. Můžete jít na náměstí a nechat studenty, aby se zeptali kolemjdoucích na cestu na nádraží (poté, co jste se ve škole naučili potřebné fráze). Existuje milion způsobů, jak využít prostor, který máte. Rozhlédněte se a nechte se inspirovat.
Nechte mluvit studenty. Musíte to říct? Nemůže to říct student? Můžete místo toho použít gesto? Můžete si například přiložit ruku k uchu místo toho, abyste řekli: „Teď si poslechneme audio“. Můžete ukázat na číslo stránky místo toho, abyste řekli: „Otevřete si učebnice na straně třicet čtyři.“ Někdy učitelé rádi mluví. Učitel ale není od toho, aby vedl dlouhý monolog na téma: dativ, ale aby vedl studenty k mluvení, vyvození gramatických pravidel, k tomu, aby se sami opravovali a nacházeli ve věcech logiku. Zkrátka, dejte jim spoustu vodítek a dejte jim příležitost jazyk používat. Dejte studentům prostor. Když budete na lekci mluvit vy, už nezbyde čas, aby mluvili vaši studenti. Omezit “teacher talking time” (tj. čas, kdy mluví učitel) šetří vaše hlasivky a přiměje studenty dávat větší pozor na to, co říkáte, když mluvíte.
Dejte studentům šanci experimentovat, zkoušet nové odvážné fráze a slovní spojení, ne jen “sázet na jistotu” a opakovat naučené fráze jako papoušek. Ano, jsou chvíle, kdy je důležité chyby opravovat (např. ve fázi drilování při osvojování si nového jazyka, kdy je důležité si zafixovat správnou formu slova), ale jsou také chvíle, kdy je důležitější rozvíjet plynulost projevu a samostatnost. Chyby také slouží jako důležitá zpětná vazba: skvěle vás informují o tom, co už se studenti naučili a co ještě ne. Když vám například student řekne „budu jít“, znamená to, že se správně naučil budoucí čas pravidelných sloves (hurá!), ale ještě neví, že u sloves pohybu je to jiné. Je to tedy velice dobrá chyba a váš student si za ni zaslouží pochvalu.
Možná potřebují víc tréninku. Odhaduje se, že 20 % lekce by měla tvořit prezentace nového jazyka a 80 % trénink. Na začátku je trénink „řízený“ (např. procvičování výslovnosti nového slova, vyplňování cvičení na trénink akuzativu apod.), potom následuje „částečně řízený“ trénink, kdy studenti na základě instrukcí nový jazyk používají (např. použití nového slova v další větě; objednávání si jídla v restauraci s použitím akuzativu) a nakonec „volný“ trénink (např. použití daného slova v novém kontextu; hraní situace v restauraci, při které student potřebuje nově naučený akuzativ). Postupně se tedy při tréninku zmenšuje kontrola učitele a nastupuje samostatné rozhodování studenta.
“Jak to, že to neumí? Vždyť jsme to dělali!” Bohužel to, co jste probrali v knize, není možná to, co se vaši studenti naučili. Neustále ověřujte, co vaši studenti vědí, kde jsou. A nechte je, ať to dokážou: počkejte, až odpoví na otázky. Neodpovídejte za ně. Nepředpokládejte, že něco vědí jen proto, že jste to už “dělali”.
Naučit se v lekci 20 nových slov a taky ještě instrumentál množného čísla pro všechny rody? Dobrý plán? Pokud vaši studenti nejsou géniové bez zaměstnání, rodiny a dalších koníčků kromě češtiny, asi to nevyjde. Doporučuje se na jedné lekci učit asi 7 nových slov nebo jeden gramatický jev. Nečekejte zázraky. Ale je pravda, že každý student je jiný a je třeba vždy sledovat, jakou rychlostí je schopný jít. Sledujte tempo svých studentů.
Tykáte lidem, které neznáte? Co je horší: když vaši studenti řeknou „ty“ policistovi, nebo když řeknout „vy“ kamarádovi? Protože asi lidem, se kterými se vidíte poprvé, netykáte, obecně tykání nedoporučujeme ani na lekci s novými studenty. Je to samozřejmě otázka osobních preferencí a záleží také na tom, kdy vaši studenti budou češtinu používat. Pokud budou opravdu mluvit jen se svojí českou rodinou, pak jim tykání stačí. Ale pokud chtějí češtinu používat v restauraci, obchodě, kanceláři atd., možná je praktičtější začínat vykáním.
Studenti se chtějí učit česky, ne anglicky (nebo německy, francouzsky, španělsky, rusky nebo jakýkoli jiný jazyk, který máte společný). Naštěstí vždycky existuje společný jazyk obrázků, gest a situací. Když na sebe ukážete a řeknete: „Jsem Staňka“, nepochopí? Když ukážete na ČR na mapě, pak na sebe a řeknete „Jsem z České republiky“, nepochopí? Když k nim přijdete se sklenicí vody a zeptáte se jich: „Dáte si vodu?“, nepochopí? A ruku na srdce, je vaše angličtina stejně dobrá jako angličtina vašeho studenta například ze Skotska? Proč nutit svého španělského nebo japonského studenta, aby se učil i anglicky, když se opravdu chce učit jen česky? A jak přeložit do cizího jazyka „lokativ“, „mužský rod neživotný“ nebo „dokonavý vid“? Navíc překlad neovlivňuje jen volbu slov, ale celou strukturu jazyka. Jak se vyhnout tomu, aby vaši studenti dělali věty ovlivněné logikou jiného jazyka, jako například „Jsem teplý“ (místo „Je mi teplo.“) nebo „Je to gerenální problém“ (místo „Je to obecný problém“). Překlad jen zpomaluje schopnost studenta myslet v cílovém jazyce (tj. češtině) a vytváří psychologické bloky.
”Hej, co máme dělat?” Vždycky když zadáte instrukce k nějaké aktivitě, zkontrolujte, že studenti rozumí, co po nich chcete. Dávejte instrukce jednoduše. Možná stačí jedna věta, možná gesto, můžete taky jen ukázat na cvičení a zeptat se studentů: „Co musíte udělat?“, nechte je vydedukovat, jaké jsou instrukce. Je taky velice dobré jim po instrukcích položit pár kontrolních otázek, na které musí odpovědět: “ano”, “ne” nebo něco podobně jednoduchého. Například: „Budete psát?“ (Ano), „Můžete pracovat spolu?“ (Ne), „Kolik máte minut?“ (3). Pokud někteří studenti rozumí a jiní ne, proč nenechat studenta, který rozumí, aby to ostatním vysvětlil nahlas (klidně ve svém rodném jazyce)? Může to být lepší než jejich “nenápadné” špitání a zmatené rozhlížení kolem.
Když vaši studenti na něčem pracují, dejte jim prostor, nemluvte, nechte je přemýšlet. To, že je ticho, neznamená, že se nikdo nic neučí. Učitel nemusí vyplňovat každou mezeru svým mluvením a aktivitou. Nemusíte opakovat otázku, říkat ji znovu jinak, radit. Zůstaňte v klidu. Položte jednu otázku a počkejte na odpověď. Pokud žádná odpověď nepřichází, zkuste nějak pomoct. Možná u některých studentů budete potřebovat hodně trpělivosti: ale nespěchejte, tiše počkejte, počítejte v duchu do pěti, zeptejte se znovu, znovu počítejte do pěti a pokud se nic nestane, zeptejte se na něco jiného nebo zkuste něco jiného. Ale dejte jim čas. Počkejte a buďte vnímaví.
Ať studujete sebevíc, vždycky bude něco, co ještě neumíte. Vždycky budou lidé, kteří umí něco líp než vy. Ale to je v pořádku. Buďte rádi. Dělejte dobře to, co umíte, dávejte do toho srdce. Najděte si svůj styl výuky, a dělejte aktivity, které vám sedí. Je samozřejmě dobré se inspirovat od ostatních, ale nemusíte dělat všechno. Netrapte se a užívejte si nejlepší práci na světě – učení češtiny pro cizince! Když si lekce budete užívat, budou si je užívat i vaši studenti.
Mluvte jednoduše. Zvlášť se studenty na nízkých úrovních. Jednoduché věty, jednoduchá slova, žádný slang nebo dialekt (nebo velice výběrovně). Mluvte jasně a srozumitelně. Přemýšlejte o každém slovu, které řeknete. Na začátku vám může pomoct si předem napsat do plánu lekce opravdu každé slovo, které řeknete. Kompletní transkript. “Dobrý den. Já jsem Staňka. A vy? Jsem z České republiky. A vy?” nebo „Co je to? Kde je káva? Ano, obrázek tři. Super!“ atd. Neříkejte totéž dvakrát („Co je nového? Co jste dělali?“), nevršte jednu otázku na druhou („Co jste dělali na dovolené, jako kde jste byli, co jste dělali a tak.“) Nepoužívejte složité věty („Až to budete mít hotové, tak si zkontrolujte odpovědi ve dvojicích a podívejte se, jestli to máte stejně“ bude horší k pochopení než „Hotovo? Co má Marian? Je to stejné?“)
Nečekejte jen, až vaši studenti domluví, abyste jim mohli položit další otázku ze seznamu. Nemyslete během jejich odpovědi na to, co budete dělat potom. Aktivně poslouchejte. Vnímejte obsah jejich slov, nezaměřujte se jen na jejich gramatické chyby. Vnímejte studenty jako lidi, kteří vám sdělují informace. Ne jako prázdné nádoby, do kterých naléváte vědomosti. Když budete ke studentům přistupovat lidsky, budete si pamatovat, kolik mají dětí, jaké mají koníčky a kde byli na dovolené, můžete jim líp přizpůsobit aktivity z učebnice a navázat s nimi lepší vztah a vytvořit tak pro ně na lekci víc domácké a přátelské prostředí.
Doporučujeme
českého jazyka
